mlsoun

SAMOJEDSKÝ PES

Něnci obývají obrovské prostory v severozápadní Sibiři a pronikli až za Ural do evropského Ruska. Vynikají jako pastevci sobů a lovci kožešinové zvěře. Dříve, ještě za cara, se jim říkalo trochu pohrdlivě Samojedi. Rusové se tehdy domnívali, že to jsou kanibalové; proto prý ten název. Moderní vědci hledají původ slova v laponštině. V každém případě je vysvětlení složité a v některých bodech dosud nevyjasněné. Zaplaťpánbůh že můžeme považovat za prokázanou aspoň jednu věc. Podle Samojedů čili Něnců se totiž jmenuje rasa, kterou se právě zabýváme. Nepochybujte, že její kořeny nití v dálavách nejstarších lidských dějin. Tito psi přikočovali patrně s předky svých pánů z centrální Asie, z oblasti kolem Sajanského a Altajského pohoří. Silní chlupáči pásli stáda, pomáhali lovit, tahali náklady. Předkové Něnců jich dovadli využit po všech stránkách. A jak páni, tak psi se během dlouhých staletí přizpůsobili polárním podmínkám.

Zvěst o pozoruhodných sibiřských psech se dostala poměrně záhy též do Evropy. První psaná zmínka je prý z roku1698. Ale opravdový zájem vzbudili běloskvoucí samojedi až po vzniku čistokrevných chovů. Koncem minulého století pronikli do Anglie a už roku 1900 vzniká samostatný klub jejich chovatel. Založil jej jakýsi Kilburn Scott, který mimochodem dodal několik takových sněhobílých krasavců i svému jmenovci, slavnému antarktickému cestovateli Robertu Falkonu Scottovi. Ale už tenkrát Angličané chovali samojedy hlavně jako psy společenské. Vzbuzují sympatie svým usměvavým výrazem a nádhernou srstí. V Anglii - a podobně i v USA - se rozšířili nejvíce se všech severských plemen. Dnes se po nich nechce žádná práce; slouží pouze pro parádu.