mlsoun

NĚMECKÝ OVČÁK

Přemýšleli jste někdy, která plemeno si zaslouží titul královny krásy? Je to věc ošidná, při níž náleží moc na vkusu. Někomu se líbí buldok, jinému naltézák a třetímu zas chrt. Německý ovčák však připadá pěkný téměř každému bez rozdílu. Často dokonce i tomu, kdo nemá ke psům žádná vztah. Zeptáte-li se proč, dostanete odpověď, že tohle je "pravý pes". Co zanesená ten termín, je taky otázka. Za pravého psa považuji stejně jezevčíka jako dobu. Fakt je, že se německý ovčák nejvíc podobá praotci psů. Vlkovi. Lidé mu běžně říkají vlčák, což my, kynologové, neradi slyšíme. Přestože se někdy tento název vyhrazuje pro křížence psů a vlků, přimlouval bych se vzít lidové označení na vědomí a názvu vlčák pro německého ovčáka se ani v odborné terminologii nevyhýbat.

Ale k věci! Německý ovčák se podle ně stal měřítkem psí krásy hlavně proto, že je nejrozšířenější. Lidi si na něho prostě zvykli; německý ovčák drží primát celosvětově. Ani se nechce věřit, že ještě nedávno tomu tyk nebylo. Před první světovou válkou byly i u nás nejpočetnější kólie.

Německý ovčák není totiž tak stará rasy, jak si možná myslíte. Když se v druhé polovině minulého století rozvinula čistokrevná plemenitba, vedli i v Německu angličtí psi. Jenomže národní cti Němců to jaksi nedalo. Věděli, že mají taky výborné ovčáky. Pokusili se je povznést, ale žádny typ jim nachlup nevychoval. Jedni měli pěknou hlavu a vztyčené uši, ale měřil málo a ocas nosili jak kremroli. Druzí byli jaksepatří urostlí a v zadní partii vypadali výtečně, jenž uši jim beznadějně plandaly. Nezbylo nic jiného, něž psy durynské a würtenberské mezi sebou křížit. Výsledkem byl malý zázrak: pse tak výborných vlastností, tak všestranný a ladná, až se dech tajil. Kdyby němečtí ovčáci dovedli zbožňovat někoho jiného než svého pána, musili by do rangu svatých vynést německého nacionalistu, rytmistra Maxe von Stephanitze, která se velkou měrou zasloužil o jejich slávu.

Brzy vytlačili jiná plemeny skoro úplně z policejní služby. Uplatnili se ve válce jako kurýři, hledali miny raněné. Hlídali nejrůznější objekty. Dovedou lépe než moderní přístroje určit, kde uniká plyn. Tahají vozíky s invalidy, vodí nevidomé. Pečují od děti, pasou ovce a dobytek, dělají společníky statisícům lidí. Používá se jich úspěšně jako lavinových psů - dnes častěji než bernardýnů. Dovedou najít drogy, slouží v laboratořích k pokusům … Zapomněl jsem na něco? Asi ano, protože němečtí ovčáci jsou opravdu nejvšestrannější ze všech čtyřnohých přátel člověka.Krátce řečeno - děvčata pro všechno; jedině k lovu nejsou upotřebitelní.

Tenhle výčet napoví o jejich znamenitých povahových kvalitách víc něž dlouhé úvahy. A ty kvality se navíc snoubí s ideálními vlastnostmi tělesnými. Němečtí ovčáci jsou mimořádně otužili. Snášejí dobře zimu i horko. Péče o jejich srst nedá skoro nedá skoro žádnou práci. Nejsou ani velcí, ani malí. A tak dále… Myslím, že je každému jasné, proč se s příslušníky tohoto plemene setkáme kdekoli na zeměkouli. V poušti jako ve velkoměstě , za polárním kruhem jako na rovníku. Všude to jsou stejně nenároční a milí společníci.

O německých ovčácích by mohl každý, kdo s nimi má třeba jen ty nejmenší zkušenosti, napsat oslavné knihy. Snad vám ani nemusím tohle plemeno doporučovat. Chtěl bych jenom závěrem, abych nevypadal nekriticky, upozornit na některé jejich nevýhody. Právě proto, že jsou tak rozšířeni,setkáme se dost často s jedinci, kterém ty výtečné vlastnosti scházejí. Obstaráme-li si jiného čistokrevného psa, víme zhruba, co ze štěněte bude. U německých ovčáků - především pokud jede o povahu- takovou jistotu nemáme. A pak, jestli se dostanu do nezkušených rukou, mohu se stát až nebezpečně ostrými.