mlsoun

LAJKA

Nejdříve se vám nejspíš vybaví první kosmonauti: Limončik, Strelak, Bělka, Černuška a Zvězdočka … Překonali zemskou přitažlivost ještě před člověkem a připravili mu cestu ke hvězdám. Ano, byly to lajky, ale otevřeně řečena měly s rasou, a níž píšu, totožný Vlastě jen název. Rusové tak označují celou škálu psů vyskytujících se hlavně na Sibiři a v severních oblastech evropské části Ruska. Společným jmenovatelem jsou některé vnější znaky: zahrocený čenich, vztyčené špičaté uši a stočený ocas. Dnes se podle standardu z roku 1959 považují za čistokrevná čtyři plemena: evropskoruská, západosibiřská, východosibiřská a karelofinská lajka. Nejdůležitějším dělítkem je velikost, poměr mezi výškou a délkou těla, kvalita a barva srsti, popřípadě další znaky. Zatím prodělávají ještě všechna čtyři plemena vývoj, ale ruským kynologům se daří požadované vlastnosti upevňovat. Využití lajek je opravdu široké. Tahají sáně, pasou soby, slouží v ozbrojených složkách , ale na prvním místě pomáhají ledem při lovu. V některých krajích Ruska nechovají myslivci skoro žádná jiná plemena. Lajky pracují samostatněji než kterékoliv evropské plemeno. Stopují zvěř a vydávat značnou teprve tehdy, když ji zastaví. Štěkotem na sebe upoutají její pozornost a pán má pak jistou ránu. A taky bezpečnou, což má svůj význam, protože spolu chodívají na medvědy, na divočáky,nebo dříve i na tygry. K lovu těchto obývaných zvířat se nedá v tajze a tundře prakticky jiný pes použít. Lajky loví ve smečce. Doženou soka, obstoupí jej a začíná tanec. Útočí vždycky psi, ke kterým se zadržené zvíře otočí zadkem. Šelma se motá dokola jako vlček, ale její to málo platné. Brzy se vyčerpá a stává se bezbrannou kořistí. Dokonce i vládce tajgy, sibiřský tygr, se prý dá nakonec vyvést z míry usedne. Dnes je přísně chráněn a loví se jen živý. Lovec přes něj přehodí síť a přidrží mu hlavu vidlicí. Samozřejmě že při takovém způsobu lovu zaplatí hodně psů i malou nerozvážnost životem.

Stejně zajímavý je lov na drobnou zvěř. Lajka používá ke slídění nejen čichu, ale i sluchu a zraku. Zajímá se taky o zvířata, která se zdržují na stromech. Hlásí spolehlivě veverky, soboly, tetřevy a tetřívky. Docela nepřekonatelná však prý je při lovu kachen. Nebojí se ani nejledovatější vody a s obrovským zalíbením aportuje střelené ptáky z řek a jezer.

Lajky se chovají hlavně na území Ruska. Několik chovných stanic je v Německu. Naši pejskaři a nimrodi jim začínají taky přicházet na chuť. I ve středoevropských podmínkách lze lajek s úspěchem použít k lovu. Kyne jim slibná budoucnosti i coby psům společenským. Jsou inteligentní a chápavé, tak že se s nimi budeme určitě stále častěji střetávat i na našich výstavách.