mlsoun

DALMATIN

Původ tohoto psa se ztrácí v mlhách dohadů. Je to záhada, na kterou nedovedeme jednoznačně odpovědět žádný vědec. Odborníci se shodují pouze v tom, že máme tu šest s pradávným plemenem. Ušlechtilé tvary vyprávějí o předlouhém vývoji. Je však libo příjemnější důkazy? První zpodobnění prý pochází ze starého Egypta. A pak je tu keramika ze 16. století př. n. l., kterou snad objevili v Dalmácii Angličané. V obou případech jsou vyobrazení psi drobně skvrnití. Protože podobné zbarvení žádné jiné plemeno nemá, mohou mít s dalmatinem něco společného.

Zmatek je taky ve starších pojmenováních. Bengálský brakýř, tygří pes, turecký pes, ragusský brakýř .. Svědčí to názorně o tom, že kolébka se hledala na nejrůznějších místech. Přitom byl takový pes v Evropě znám už za starověku. A z patnáctého až sedmnáctého století máme dost loveckých obrazů, na kterých se můžeme pokochat jeho zjevem. Lovu však velice brzy nechal a dal se cestou lva salónů. Doprovázíval dámy a pány pří vyjížďkách; odtud pochází i přezdívka kočárový pes.

Tak Egypt, Itálie, Indie, Turecko, Dalmácie? Nebo území našeho státu, jak naznačují někteří čeští kynologově? Troufnu si odpovědět jinak: zemí původu moderního dalmatina je Anglie. Tam ho totiž dalším křížením s pointry a s vymřelými bílými teriéry do jeho dnešní podoby vyšlechtili. Poslední dobou je dalmatik dost rozšířený taky u nás. Je prý klidný, přítulný, chápavý a poslušný. V rozených loveckých instinkt se kupodivu přes své původní poslání docela zbavil.

Chcete-li tedy nápadného a líbivého pejska, tak prosím …