Výchova kotětě a odnaučení nežádoucího chování
Od samého počátku bychom si měli uvědomit, že kočka není pes, a tak i způsob její výchovy a určitého nácviku chování tomuto musíme přizpůsobit. Kočka k vám nepřijde na povel, nebude na rozkaz svého pána sedět, lehat si, běhat, nepřijde na zavolání k noze, nebude aportovat, nebo dokonce hledat stopu. Ostatně pro jejich nezávislou povahu je také milujeme. To je důvod, proč my, lidé, máme kočky tolik rádi, baví nás je pozorovat a kočky si nás svou povahou dokáží lehce omotat kolem tlapek.
Pes chce vyhovět svému pánovi a často ho poslechne na slovo, oproti tomu kočka si ráda dělá věci po svém, protože jí to tak vyhovuje, nebo ji to prostě baví. To vše ale ještě neznamená, že se kočka nedá vychovat, a že bychom se měli stát obětí svého kočičího miláčka a nechat se v našem vlastním bytě či domě terorizovat. Kočka se samozřejmě do jisté míry vychovat dá, a to ke spokojenosti člověka i kočky samé. Nejlépe probíhá výchova a učení při hře, při aktivitách, které kočka dělá ráda. Při výchově je důležitá důslednost a věřte, že pokud budete trpěliví, výsledky se určitě brzy dostaví.
S výchovou je třeba začít již od útlého věku kotěte. Do věku třinácti týdnů by koťátko mělo být u své kočičí maminky a ostatních sourozenců, neboť právě tento věk je pro získávání nových zkušeností, dovedností a návyků nejdůležitější. Základní část výchovy poskytne svému kotěti už jeho matka. Naučí ho pečovat o svou srst, čistit si kožíšek, ukáže mu jak lovit, jak se bránit, jak si vyhloubit jamku pro vykonání potřeby a následně ji zahrabat, koťátko od ní okouká, kde si má brousit drápky atd. Od ostatních sourozenců se zase koťátko učí spoustu dalších dovedností např. i to, že kousat ostatní občas taky pořádně bolí, a tak se to vždy nevyplácí. Koťátko samozřejmě od prvních dní po svém narození přichází do kontaktu se svým člověkem. Chovatel se o koťátko stará, pečuje o něj, krmí ho, mazlí se s ním a koťátko tak získá pocit, že člověk je ten hodný a že mu může věřit. Proto je velice důležité zajistit, aby koťátko bylo do věku třinácti týdnů u původního chovatele, své matky a ostatních sourozenců, neboť předčasné odebrání kotěte od matky může vést ke spoustě zbytečných problémů. Toto období má na kotě velký vliv, proto je podstatné si před pořízením koťátka zjistit, v jakém prostředí vyrůstá.
Základy výchovy by tedy měl koťátku vštěpit již původní chovatel. Jakmile začnou koťátka chodit, připraví jim chovatel kočičí záchůdek, ukáže ho koťátkům a za pomocí matky kočky naučí koťátka záchůdek používat. Chovatel učí koťátka používat škrabadlo na obrušování drápků, vymezuje a určuje pravidla, kam koťátko smí a kam ne a učí ho spoustu jiných důležitých věcí. Ve věku třinácti týdnů by měla být koťátka již samostatná, měla by bez problémů používat kočičí WC, škrabadlo a měla by mí základy výchovy. To však neznamená, že si domů přivezeme naprosto vychované kotě, a tím pro nás výchova končí.